Základní pojmy
Akulturace – psychosociální proces, který probíhá v situacích, kdy se dostávají do dlouhodobého kontaktu příslušníci dvou nebo více kulturních společenství.
Antropologie – vědecké studium lidstva, jeho minulosti a současnosti.
Asimilace – postupné včleňování jednoho etnika a jeho kultury do jiné kultury tak, že znaky původní kultury se ztrácejí a jsou nahrazovány znaky dominantní, přejímané kultury.
Azylant – cizinec s přiznanou mezinárodní ochranou ve formě azylu nebo mezinárodní ochrany.
Diskriminace – stav, kdy jsou jedné skupině odpírána práva a příležitosti na základě rasových, náboženských, jazykových etnických a jiných důvodů.
Enkulturace - proces začleňování jedince do kultury.
Etický kodex – psaný dokument upravující pravidla profesionální práce v různých profesích; etické kodexy mají různou míru závažnosti.
Etnicita - souhrn vlastností či znaků vymezujících etnikum - vzájemně provázaný systém kulturních, rasových, jazykových, historických a jiných osudů a představ o společenském původu, působících v interakci a formujících etnické vědomí člověka a jeho etnickou identitu.
Etnická příslušnost - sounáležitost jednotlivce s etnickým společenstvím na základě objektivních a subjektivních komponentů jeho etnicity.
Etnická skupina - označení sociální skupiny, která žije uvnitř většího kulturního a sociálního celku a vykazuje specifické etnické rysy.
Etnické vědomí, etnická identita – vědomí sounáležitosti s určitou etnickou skupinou na základě společně sdílených objektivních komponentů etnicity nebo rodového původu.
Etnikum - souhrn jedinců sdílejících společnou etnicitu. Synonymum pro etnickou skupinu, národ a kmen.
Gender – soubor způsobů, jakými jsou příslušníci mužského a ženského
pohlaví vnímáni, hodnoceni a jaké chovaní se od nich očekává.
Kultura – schopnosti, představy a formy chování, které si lidé osvojili jako příslušníci společnosti.
Kulturní adaptace – výsledek snah lidské populace přizpůsobit se podmínkám konkrétní společnosti.
Kulturní etnocentrismus - tendence poznávat, hodnotit a interpretovat okolní svět jen z perspektivy kultury vlastního společenství.
Kulturní pluralita - princip, podle něhož se uznává, že jednotlivá společenství mají své specifické kultury, které je nutno považovat za zcela rovnocenné.
Kulturní relativismus ad. 1 – přístup, který předpokládá, že jednotlivé kultury představující jedinečné a neopakovatelné sociokulturní systémy, které je možno popsat a pochopit pouze v kontextu jejich vlastních hodnot, norem a idejí.
Kulturní relativismus ad 2 – přístup ke kulturní diverzitě, který zdůrazňuje, že
jednotlivé kultury nelze hodnotit podle univerzálních standardů.
Kulturní šok – reakce na přechod do z jednoho kulturního prostředí do jiného.
Kulturní vzory - naučená a závazná schémata pro jednání v různých situacích, navenek vystupujících v podobě mravů, obyčejů, zákonů a tabu.
Menšina - vymezená skupina osob, jež se odlišuje od okolní "většinové" společnosti a obvykle se i sama jako skupina chápe.
Multikulturalismus – harmonické soužití odlišných kulturních a etnických skupin ve společnosti.
Multikulturní výchova – vzdělávání; snaha naučit se zacházet s odlišností a seznamovat se s rozmanitostí různých kultur, jejich tradicemi a hodnotami.
Národ - soubor osob se společným jazykem, společnou historií, tradicí, zvyky, společným územím a národním hospodářstvím. V politickém smyslu je národ soubor občanů určitého státu, tedy soubor osob se státní příslušností tohoto státu.
Národnost - příslušnost k určitému národu nebo etniku.
Národnostní menšina – skupina obyvatel státu, tvořící menšinu v nedominantní pozici uvnitř státu, disponující etnickými, náboženskými nebo jazykovými charakteristikami, které jsou odlišné od charakteristik většiny obyvatel.
Předsudky - komplex v podstatě nezdůvodněných postojů a stanovisek, které si lidé osvojují nenápadně pod vlivem prostředí.
Rasa - skupina lidí, kterou spojuje dlouhodobý společný vývoj, v jehož průběhu se vlivem rozdílného prostředí vytvořily shodné morfologické a fyziologické znaky.